Nadupáno 2
Pandán k Nadupáno

Otevřít hlavu?
Otevřít se?
Tady?
Hleděli na ni zděšeně.
Přišli z hor, po měsících, někteří po letech ticha a naslouchání.
Tady?
Nevěřili jí. Stáli v hloučku, snad se v nich probudil hluboký pud stáda, který je měl ochránit.
Město se na ně valilo.
Město na ně padalo.
Řítilo se a přitom
řvalo
dunělo
hromově hřmělo.
Drželi pěsti stisknuté a těla.
Pokynula jim a oni ji následovali slepě jako skutečné stádo.
Tady! řekla.
A „tady“ bylo ještě horší.
Světla, záblesky, ostré, neskutečné barvy.
Halas, křik, řinkot, lomoz.
A hlasy.
Uvnitř.
Hlasy deroucí se dovnitř jejich čistých, otevřených, příliš citlivých hlav, srdcí, těl, duší.
Řev hrůzy, peklo, očistec, všech sedm kruhů pekla v jediném.
Xemona přišla k jednomu ze strojů a její pohyby byly stále tytéž, ladné, uvolněné. Natáhla ruku po páce.
„Dokázali jste, že nemožné je možné… Tam…“
Zavřela oči a trhla.
„Dokažte to i tady!“ Zakřičela do hukotu stroje a její věta plynule přešla v cinkot řinoucích se mincí.
Podívali se po sobě jako žáčci základní školy.
Elorei zavrtěla hlavou.
Yori ji sklopil.
„Aiko?“
Dlouho stál bez hnutí a díval se na ni.
Pak
zavřel oči a přistoupil k jinému stroji.
Osahal ho.
Uchopil páku.
Zachvěl se.
Stál uprostřed řvoucího proudu, uprostřed řeky lidských těl, krvavé, žhnoucí, mrazivé; stál na hraně pekelného kataraktu, ruce se k němu vztahovaly po tisících, cítili ho, chtěli ho, toužili po něm, po jeho krvi, srdci, těle, duši, zkřivené tváře, řeka výkřiků, sténání, pláče, marnosti, zoufalství. Stál na samém kraji, stál v ní po pás, po ramena, stahovala ho, natahovala se po něm, propadal se do ní.
Klouby na ruce tisknoucí bílý kov zbělely.
Viděl je všechny.
Každého z těch, které kdy potkal.
Byli tady.
Se svojí bolestí.
Nikdy nebude pryč, Aiko, neutečeš před ní do hor, nespasí tě žádná zázračná žena!
Vždycky tu budu! vzepnul se sám proud, sama bolest.
A vevalila se dovnitř.
Do ticha hor.
Do ticha blízkosti zázračné ženy Xemony.
Do ticha dlouhých nocí
meditací,
do světla, k němuž se často vznášel,
do něj.
A jeho tělo se vzepjalo v divoké křeči - v bolestech se budeš rodit! - a padlo k zemi,
kde je zasypaly mince.

Xemona pokývala hlavou.
Bylo vidět, že pláče.
 

Související texty
Nadupáno

| Povídky |
| 2004-10-08 20:11 || marek | | čten: 9887x , naposled: 2017-07-23 18:17 | | || | | ||

K tomuto článku dosud nejsou žádné komentáře, přidej svůj jako první >>>

Rodinné konstelace

DaMíšovy nejnovější
• Hry pro děti  • Vlakové muzeum Lužná  • Zoo Praha  • Damián fotograf 

Hledej
  více >>>
| 1d | 1t | 1m | 3m | 1r | abs |

Nejnovější
eb_logo.gif

EnergyBulletin.cz spuštěn

WishList
• Co bysme si přáli  • Co jsou naše skromná přání?  • Splněno: pohádky do promítačky DIAX