Přidej svůj názor k článku: Ukázky z oldies povídek
zpět k článku

Jméno 
E-mail
Název
Názor
kontrolní otázkato kulaté, žluté, co svítí na obloze a není to chyták:
(ochrana proti spamu)
  
Článek: Ukázky z oldies povídek
kopie z původních stránek
Poslední večeře doktora McLoudapředloha filmového scénáře, upíři, mystika, tantra
<>

ukázka:

Valerii van Hallenové se v životě nikdy nic nevydařilo tak, jak chtěla.
Možná to bylo tím, že chtěla příliš.
Chtěla studovat na Harvardu, skončila na “vesnické” univerzitě v Rockette; chtěla bohatého muže a krásné maželství, zatím Jacka van Hallena po půl roce odsoudili k osmi letům nepodmíněně za zpronevěru a daňové podvody. Chtěla také pracovat v prvních liniích lékařského výzkumu a místo toho byla nakonec ráda, že pro malé nedopatření nepřipravila o život desítku dobrovolníků a že ji teď nechali v tomhle malém zapadlém výzkumáku bádat ve starých lejstrech o pochybných zvycích a způsobech ještě pochybnějších upírů.
Přeci jen se však jedno doktorce van Hallenové upřít nedalo - nikdy se nevzdávala a vždy se bila s plným nasazením. I když, kdoví, možná právě to bylo příčinou jejího neštěstí - ve svém plném nasazení se málokdy ohlížela na okolí. V každém případě jí však její snaha přinesla na novém místě brzy značné úspěchy. A Valerie van Hallenová zahořela. Ucítila příležitost a vrhla se po ní jako lovecký pes po stopě.
Netušila však, že ji neštěstí neopouští ani nyní. Mladý a nadějný Rorik Ackerhard, její kolega z ústavu, nebyl ani zdaleka tak bezmezně nadšen jejími objevy, jak by si ráda namlouvala. Rorik Ackerhard dokonce ani nebyl do doktorky Hallenové nijak zvlášť zamilován, jak by se dalo předpokládat. Ale to už předbíháme...

 
<>

o povídce:

žánr - předloha filmového scénáře mysticko horrorového filmu
vznikla 1997 pro spolek Sallmonela a bylo podle ní natočeno amatérské video, které ale nikomu neukážu, protože v něm hraju holku:)

Necháš-li ji tančit  tančící čarodějka
<>
ukázka:

Náraz bolesti jej doslova odmrští, vyhodí jej z kruhu, který je tím doslova rozmetán jakoby obří tlapa trhla zevnitř něj od středu až k okraji. Áááá, čarodějčin výkřik se láme vpůli, zaniká a s ním všechno. Výkřik davu je skutečně výkřikem pouhého vyděšeného davu a sám se rozpadá do jednotlivých hlasů a jejich hrůzy. A jako ozvěna hřmí rozpadajícím se prostorem neskutečný výkřik bytosti. Světla na rampě explodují ve snopech jisker a pohasínají. Čarodějka kolísá, klopýtá, padá a ještě v pádu se vrhá se k němu. Ležícího jej objímá. V celém okolí vypadla elektřina. Lidé, každý náhle zas sám se sebou, zděšeně mlčí, strnuli. Ve tmě vstává první on, pevně ji chytá za ruku a proplétá se s ní ven. Nikdo je nevidí, nikdo je nezastavuje.
  
<>

o povídce:

žánr - náladový obrázek
vznikla 1998

Tvýma očimapozoruji...
<>

o povídce:

žánr - sci-fi (vnitřní monolog)
vznikla 2002, nedokončena správně
děj - když tě úplně pochopím, stanu se tebou

Vzpomínka na VikingyViking a kráska
<>
ukázka:

...roztřesená mladá holka. Nahá. Bílá kůže. A obrazy se valí. Vlastně jeden obraz, ale znovu a znovu, silněji a silněji. Bubny. Ohně. Strop z hrubých silných dřevěných trámů. Světlo ohně v kotoučích dýmu za hlavami tančících postav. Všechno je bytelné, mohutné, hrubé. Je noc plná tance, jídla a pití. Rituál? Snad. Není to vznešené, je to mohutné, zemité, obrovské. A znovu ta rituální vikingská přilba s rohy. Znovu a znovu. A pod ní muž. Nahá ramena, obrovské svaly lesknoucí se v žlutorudém mihotavém světle. A znovu ta přilba. Žádná tvář, žádné oči. A pořád rytmus, pořád narůstá vzrušení, očekávání, obrovská síla, touha vevnitř. Nebo dovnitř? Ano, ano, dovnitř! Vyděšená, rozechvělá holka, která ví, že něco přichází...
Nahá stojím opřená o oltář v čele hodovní haly. Sama před přesilou svalů, dupotu, dunění, žáru. Přilby na hlavách mužů, meče a štíty v rukou. Jejich těla ve zbroji  vynikají. Křičí. Hlubokými, drsnými, hromovými hlasy ze všech stran. Bijí meči do štítů. A bijí se o mě. Povzbuzování ze všech stran, ale hlasy míří jen a jen ke mně. Je to síla a nic než síla. Čistá síla. Valí se na mě, je tu pro mě. Směs obrovských pocitů. Strach. Bázeň. Vzrušení. Fascinace. Touha. Ano, touha. Touha, která až děsí. Toto bude moje! Toto je moje! Já to chci! Jsem pro to připravena a je to pro mě všechno. Chci tu sílu cítit v sobě. Děsím se jí, ale to je to, proč jsem, proč existuji, jenom proto. Už teď ji cítím vevnitř. Chci být naplněná. Chvěji se tím obrovským, co mě prostupuje. Co jsem. Ano, jsem obrovská. Zároveň nahá, rozechvělá dívka, vyděšená tou silou, obrovitostí, ale zároveň obrovská žena, bohyně, gigantická, prastará bohyně, mnohem větší než celá tato síň, než všichni tito muži a jejich obrovské a přece tak směšné souboje. A jejich síla mě ve skutečnosti neděsí, protože vím, že je to moje síla. Jen čekám, kdy se mi vrátí. On není důležitý, on je síla, neprostupuje mě on, ale síla sama…
 
<>

o povídce:

žánr - zpracování zážitku z holotropního dýchání, extatický obraz
vznikla v létě 2001

Autobuscestou z Prahy
<>
ukázka:

13.10.2000
pátek
Autobus Praha, Florenc 15:45 - Brno, Grand Hotel 18:20
Sedadlo č.3 (s výhledem).
Knížku a mrkev s sebou.
Sedadlo č.4 s sebou spoustu tašek, červená a černá.
Pozdrav jen co o sebe zavadí oči.
Nervózní řidič, řady stopařů, kličkující sebevrazi.
Od Chodova k Budějicím (exit 30) pět SMS.
Od Budějic dalších čtyřicet kilometrů knížka.
Romantický, okázale nepochopený
slavný autor.
K čertu s pubertální erotikou!
Červená a černá je víc červená.
„Už od Budějic mě napadá, že bychom si mohli...“
 
<>

o povídce:

žánr - obraz
vznikla v pátek 13.10.2000 na lince Praha - Brno

Pravá chvíle, kdy zachránit svět... je právě teď
<>
ukázka:

Je deset a já ještě spím. Otupěle zírám do šálku a míchám kávu očima. Muž naproti stolu na mě zírá. Sakra, už zase!
"Starej se vo svý, zrovna ti vytekla propiska v kapse!" seknu po něm myšlenkou, vzpamatuju se a rychle beru do ruky lžičku a nořím ji do vířící pěny. Slunce za oknem pálí do protějšího domu, příjemně oslňuje, je slastné mhouřit do něj oči a ještě tak trochu plout. 
"Vítám vás na dnešní schůzce…" Asistentka vstane a zatáhne žaluzie, rozsvěcuje projekční plátno. Pracně tlačím mozek z garáže.
"Váš produkt je dražší než konkurenční…"
"Ano, ale kvalitnější…"
"Pak vám ho samozřejmě prodáme…"
 
<>

o povídce:

žánr - sci-fi
vznikla 2002
děj - co má člověk udělat jako první, když zjistí, že může cokoli?

Tiše si zpívámobraz nálady z dýchání 
<>
ukázka:

Držím na kolenou knihu, ale nečtu ji, poslouchám vynořující se rytmus, pomalu kloužu očima po zšeřelém sálu plném vůně kouře a zvláštního ticha ponořeného sama v sobě.Napravo ode mě hraje Janika s Vilémem dámu, přou se přitom téměř šeptem, nalevo si Marie češe vlasy. Slyší můj rytmus? Určitě, vím to. Jen možná ještě nevědí. Ale Bob už sedí s bubnem u kamen a nesměle pokouší kozí kůži. Tom leží z druhé strany na matraci a kreslí mandalu. Venku dopadají první kapky, hlasitě buší do oken a ticho uvnitř je o to větší. Slyším, jak rytmus sílí.
 
<>

o povídce:

žánr - náladový obraz
vznikla 2002

Pršelokdyž Bůh zavolá
<>
ukázka:

Pršelo dlouho a ošklivě. Pršelo, jako by z nebe spouštěl dráty. Autobus ji vyhodil do vodou šumící tmy a rozplynul se v provazcích lijáku, jako by ani nikdy nebyl. Jen zahučení motoru v prudkém kopci k ní ještě na chvíli dolehlo přes halasení deště v korunách stromů. Až teď jí došlo, jak se za ní řidič soucitně ohlížel, jestli to tu s tím vystupováním myslí vážně. Ale neřekl nic, jen za ní zase rychle zavřel dveře, aby mu vítr nenafoukal to divé pršení dovnitř, a ona už stála venku, těžkej batoh na zádech, promočená kapuce, ze který kape rovnou na nos, promočený tenisky jako bazény co studěj a čvachtaj. Já kráva, já nekonečná kráva! Spílala si, ale chtělo se jí spíš brečet. 
  
<>

o povídce:

žánr - poněkud mentorující povídka
vznikla 2000

Hybrissetkání civilizací
<>
Loď byla velká, dobře stavěná, a i když při vší své příliš užitné dokonalosti nepříliš krásná, jistě takto vznešená či jaksi - sebevědomá. Blížila se k planetě ani na krůček neváhajíc, přesto uvnitř napjatě nastražená, obezřetně vysílajíc už od hranic sluneční soustavy do všech směrů pronikavé pohledy a automatické sondy.
Planeta jako by jí v opak byla drobná, prostě modrobílá a tichá. Loď naslouchala, naslouchala ještě víc, ale v jejích citlivých uších jen šumělo zbytkové záření, praskaly geomagnetické bouře a sluneční protuberance. Sebevíce naslouchajíc slyšela loď jen ticho.
Podezřelé ticho?
Napjaté ticho?
Vyčkávavé ticho?
Nebo jen - ticho?
 
<>

o povídce:

žánr - sci-fi s mysticizujícími prvky a úžasnou ženskou
rozsah - cca 100 ns
vznikla 1996
děj - setkání dvou odlišných civilizací - techničanské a přírodní. Také jako setkání dvou žen.

Příběh delfína příběh z holotropního dýchání, když delfín potká smrt
<>

ukázka:

 
zalehla tě tma?
přišly stíny?
zalknutý tíhou
bez dechu
bez hlesu
minulost na ramenou jako kříž
prosíš boha
a hledáš konec svých vin
je-li jaký
a noc se přidá k noci,
tma ke tmě
zavři oči
přicházejí sny
to bůh ti píše
abys už neváhal
   
<>

o povídce:

žánr - zpracování zážitku z holotropního dýchání, balada
vznikla 1999, nedokončená

Kybererotickáhříčka s roboerotikou
<>
ukázka:

Mizera, padouch a násilník se vynořuje z oblaků rozplývajícího se dýmu. V manipulátorech - každém jako lžíce menšího bagru - atomový řezák doplněný elektronovou brzdou a maserovým zaměřovačem, s pažbou vykládanou úlomky pancířů předešlých obětí.Děsivý úsměšek odlitý v kovové tváři, zlé ohýnky ve škodolibě přimhouřených objektivech.
       A už se sklání nad obětí. Ještě otřesena leží mezi troskami, dráždivý lesk pancíře, subtilní, štíhlé linie podle poslední módy, slabé steny splývají ze svůdně chromovaných rtů.
 
<>

o povídce:

žánr - sci-fi groteska
vznikla 1994
publikována v příloze Interkomu Kvark

Muž a hvězdy...muž a hvězdy, hvězdy a muž
<>

ukázka:

Vstal z rozložitého křesla a přešel k oknu. Jako vždycky bylo otevřené a zaním - jako vždy - hvězdy.
Muž na ně chvíli hleděl a pak zamířil ke dveřím.
Otvíraly se bezhlučně a za nimi bylo jen zápražíčko se třemi schody a pak užnic - jen ty hvězdy zavěšené v tom velikánském, sametově černém a tichém nic.
Muž se posadil na poslední schod a nohy spustil do prázdna.

 
<>

o povídce:

žánr - romantická sci-fi
vznikla 1991
publikována v Ikarii

Trestpovídka
<>
ukázka: 

brzy bude
 
<>

o povídce:

vznikla 1996 jako úkol na literárním víkendu v Příšťpu, vyhrála litr dobrého vína
publikována v Základně

Pohádka pro princeznu Veronikupohádka
<>
Pohádka pro princeznu Luckupohádka
<>
To bylo takhle jednou, vlastně už ani nevím kdy. Nejspíš už hodně dávno, možná ale také docela nedávno, protože už byly telefony. Bylo jedno malé, roztomilé království,kterému vládl malý, možná také roztomilý král.
A ten král měl malou roztomilou dceru. Jak už to u královských dcer chodívá, byla to princezna. A musím vám říct, že až tak úplně roztomilá nebyla. Byla totiž trochu zlobivá.
 
Láska až do koncejedna hodně starší povídka, E.A.Poeovi a jeho Berenice
<>

ukázka:

Ne, nejsem blázen, opravdu ne! A když, tak přece jen proto, abych se nezbláznil! Jen proto!
Jen proto jsem tvůj střihač, jen proto nosím si domů vystříhané scény, jen proto si je pouštím, když mě stále cosi táhne ti blíž a blíž, a jen proto hodinu po hodině, den po dni se tě - se sám sebe - ptám - PROČ?
P R O Č ?
Jak však najít odpověď v rytmu tvých kroků? Či snad v houpání boků, z nichž pravý vždy jde výš? Jak v rysech tváře převedených na hru čísel, jak souhře symetrie dokonalejší nejdokonalejšího zlatého řezu? JAK? Jak?

 
<>

o povídce:

žánr - extatické psycho
vznikla 1990 pro Workshop na prvním polistopadovém Draconu

Rodinné konstelace

DaMíšovy nejnovější
• Hry pro děti  • Vlakové muzeum Lužná  • Zoo Praha  • Damián fotograf 

Hledej
  více >>>
| 1d | 1t | 1m | 3m | 1r | abs |

Nejnovější
eb_logo.gif

EnergyBulletin.cz spuštěn

WishList
• Co bysme si přáli  • Co jsou naše skromná přání?  • Splněno: pohádky do promítačky DIAX