Bert
Hellinger, zakladatel Rodinných konstelací, objevil, že děti na sebe
často berou role těch, kteří předčasně zemřeli, byli ze systému vyloučeni, či
utrpěli bezpráví. Děti se podvědomě identifikují s těmito předky, a tím se
naleznou vzhledem ke svým rodičům a ostatním členům rodiny v chybném postavení,
nemohou žít v míru a vrozená posloupnost rodiny je tím poničena. V tomto procesu
se nejedná o projekci, ale o zbloudilou lásku, o hlubokou potřebu lásky,
harmonie a sounáležitosti. To je také důvod, proč stěžejní záležitostí při této
práci je hledání lásky. Je-li jednou objeveno místo, kde může plout, řešení je
možné a všichni členové konkrétního systému naleznou opět jejich přirozené
místo.
Přestože během cesty do Rodinných konstelací přichází mnoho emocí,
hlavní orientace je zaměřena na fakta a události, jako jsou předčasná či náhlá
smrt, zděděné defekty, potlačení či zapomenutí členové rodiny, zločiny atd.
Takovéto události mají destruktivní dopad na posloupnost systému a pro
znovuobjevení rovnováhy na sebe následující generace bere lítost, vinu a trest,
nevědomě vedoucí k náhlému sklonu. Příčiny mnoha sebevražd se nalézají právě
zde. Je překvapivé, jak silnou roli pro nás hraje naše krev a náš genetický
původ. Je to něco, co není možné cítit, a proto lidé žijí úděly jiných, aniž by
si toho povšimli. Sestavení Rodinné konstelace vynese onu poničenou strukturu na
světlo a pak je možné na ní pracovat.
Zde krátký úvod Berta
Hellingera o tom, co jsou konstelace >>>
tady si můžete přečíst
přednášku B. Hellingera o celku rodinných konstelací>>>
![]() |
Jak konstelace prakticky probíhají Než si
necháte postavit vlastní konstelaci, doporučujeme nejdříve několik konstelací
shlédnout. Budete pak mít z vlastní konstelace větší užitek, budete více
chápat, co se děje.
K vlastní
konstelaci je třeba určité připravenosti, konstelaci si nelze vynutit ani
předem postavit v hlavě. Nechte konstelaci přijít k sobě.
Což vám ovšem nebrání v tom, abyste
nám napsali či zavolali a předem si konstelaci zamluvili
>>>:)
Doporučujeme
nejdříve stavět konstelace své původní rodiny (vaši rodiče...), až poté
vaší současné rodiny (manželka, děti...).
K tomu
postavit si konstelaci vás jistě přivedl nějaký problém, máte určitou
motivaci. Tuto motivaci po vás bude chtít vědět ten, kdo vaši konstelaci povede.
Ještě předtím je dobré zjistit si o své rodině některá fakta:
Co je dobré vědět, než si postavím svoji
konstelaci
|
Pokud máte konkrétní motivaci (vztahy, peníze) zaměřte se na
podobné problémy ve vaší rodině.
Tato fakta
spolu s motivací prezentujete před skupinou (která je - slovně - zavázána
k důvěrnosti).
Nikoho
nejmenujete, neuvádíte žádné podrobnosti, data ani charakteristiky, pouze
základní fakta. Na výslovné přání je možné tyto údaje sdělit pouze vedoucímu
konstelace. Přesto je dobré skupině a především představitelům sdělit alespoň
"zápletku příběhu".
Také budeme
chtít vědět, kdo všechno patří do vaší rodiny - rodiče, sourozenci,
potraty, expartneři vás, vašich rodičů příp. prarodičů, vaši partneři,
děti.
Vedoucí konstelace podle tohoto vašeho "zadání" vybere ty
členy systému, které považuje za relevantní.
Představitele těchto členů si sami vyberete z přítomných (a tomu
ochotných). Není důležitá fyzická podobnost, snažte se vybírat ženy za ženy a
muže za muže, i když ani to není podmínkou.
Vybraného
člověka slovy požádejte, jestli souhlasí s tím zahrát vám příslušníka
vaší rodiny a odveďte ho do řady před skupinou.
Vyberete také
představitele za sebe.
Nyní přichází
pro vás klíčový moment. Nepřemýšlejte, nekombinujte. Důvěřujte své intuici,
dýchejte do břicha, můžete zavřít oči, a přitom položte představiteli ruce
zezadu na obě ramena a pomalu ho odveďte v prostoru na místo, na které
patří. Pouze to, žádné polohování, žádné instrukce. Vše v
tichu.
Odveďte tak
jednoho po druhém, a pak se posaďte na svoje místo a dívejte se, nechte na sebe
to, co vidíte působit.
Pokud máte
pocit, že byste měli ještě doplnit nějou informaci, na kterou jste při
úvodním rozhovoru zapomněli, udělejte to
Nyní je
důležité, aby představitelé plně důvěřovali svým pocitům. Vaše pocity
nejsou jen vaše pocity, jde o pocity těch, které představujete. Pozorně je
vnímejte a snažte se do nich nezasahovat, necenzurovat je.
Vedoucí
konstelace vás může vyzvat, abyste tyto svoje pocity, impulsy
následovali. Nebo se vás na ně přímo zeptá.
Odpovídejte
přímo a jednoduše. Mnoho slov umořilo osla a rozptýlilo energii. Stačí -
"je mi dobře, je mi špatně, bolí mě břicho, chce se mi smát, toho mám rád, toho
ne, ta mě přitahuje..." Sdělujte i pocity, které nejsou obvyklé nebo "správné".
Sexuální přitažlivost k dítěti, nenávist k rodičům, mateřské pocity k
manželce...
Co se bude
dít dál záleží hlavně na vás - představitelích. Vedoucí konstelace vás může
přestavět, může vás požádat, abyste řekli určité věty (pokud můžete), ale řídí
se podle vašich signálů (a samozřejmě řádu lásky:).
Konstelace
nejsou katarzní technika, silné emoce nejsou podmínkou dobré konstelace. Přesto
se jim nebraňte. Železo se lépe ohýbá nahřáté a emoce jsou takovým ohněm, který
dokáže prolomit ledy. Dobré je ale v každém případě "zůstat zde" - emoce bez
vědomého prožití, slepé záchvaty jsou pouze dalším útěkem.
Rovněž Happy
End s hromadou objímajících se není podmínkou dobré konstelace. Někdy je to
prostě tak a úkolem konstelací není věci měnit, ale ukazovat takové, jaké
jsou.
Konstelace trvá od 20 do maximálně (+-) 60
minut.
Většinou v závěrečné fázi postaví vedoucí konstelace toho,
kdo si ji zadal, na své místo do systému.
Na závěr
vyzve vedoucí konstelace, aby všichni představitelé vystoupili z
rolí.
Častou otázkou je - co dělat, když se nepodaří vystoupit z
role. Odpovídáme - pokud to jen jde, nechte to, co se stalo na sebe působit.
Jestli se vás něco dotklo, zřejmě se vás to týká, dožaduje se to pozornosti,
dostali jste příležitost se o sobě něco dozvědět, na sobě pracovat. Často je
hraní v konstelaci silnějším prožitkem a působí více než vlastní
konstelace.
Pokud to
nejde, věnujte se něčemu jinému, pokud možno fyzickému. Chůzi, práci,
studené sprše.
Pokud usoudíte, že je to vážné (platí i pro zadavatele), pište
nám, volejte. Konstelace
však působí pomalu, v hloubce. Nespěchejte proto s další konstelací. Dva
měsíce je minimální čas, rok dobrý čas, dojít vám může ledacos i po dvou
letech.
Nesnažte se také konstelaci uchopit hlavou. Slova a intelektuální
schémátka jsou pokusy o kontrolu, pokusy omezit možný vliv konstelace. Nebojte
se, konstelace to s vámi myslí dobře.
Jak poznáte,
že se to povedlo? Aniž bychom se snažili o alibismus, musíme říct, že
těžko. Často to, z čeho máme těžkou hlavu, že jsme neodvedli nejlépe, se časem
ukáže, jako správná trefa a naopak, velký happy end na place nezmění nic ve
skutečnosti. Konstelace jsou přece jen trochu kouzlo - pokud je jsou všichni
zůčastnění připravení, děje se vše samo.
Je nějaké
nebezpečí? Myslíme, že největší nebezpečí je, že se mineme. Navzájem s
vámi, s energií, kterou jsme navzájem do skupiny přinesli, s příběhem, s
pointou. Díky tomu, že konstelace pracují prostřednictvím skupiny a na hluboké
úrovni, není možné je osobně zneužít. Pokud by k něčemu takovému došlo, zůstane
to pouze na povrchu, nebudou to konstelace.
A úplně na
konec - co je cílem rodinných konstelací?
Není to
vracení se do minulosti ani snaha měnit, co už se změnit nedá. Je to nacházení
své vlastní síly, kterou máme, pokud jsme v kontaktu se svými kořeny, s tím,
odkud přicházíme, kdo jsme. Hledáme cestu k našim skutečným, hlubokým a
opravdovým pocitům - k bolesti a lásce. To jsou základní polarity, v nichž plyne
život z dávné minulosti skrze naše předky k nám a skrze nás dál k našim dětem.
Tyto primární pocity, primární síly jsou nesmírně silné, jsou silnější než my,
nemáme je pod kontrolou a už v jejich pouhé blízkosti jsme bezmocní a
zranitelní. Pokud se ale této větší síle nevydáme, pokud utíkáme, zavíráme se,
obviňujeme, snažíme se být silnější, pak s touto silou ztrácíme kontakt a po
čase se ocitáme mimo proud života, mimo proud vlastní životní síly, mimo
ostatní. V konstelacích tuto sílu hledáme.
Marek Páral